3. června 2012 v 11:20
|
Omlouvám se za včerejší nedkončený jídelníček. Ale mám si pořád stěžovat jak se to zase posralo? Já to nezvládám. Potřebovala bych asi vypadnout někam pryč. Příjde mi to všechno jako jeden velký zákon schválnosti..Kdy jindy u nás skoro žádné sladkosti. Mamka si zvykla na to, že jím zdravě. Nakupovala si kdyžtak jen pro sebe. Dokonce byla odhodlaná, že jdem do toho spolu. Moc jsem od toho neočekávala, alemyslela jsem, že to apsoň chvíli vydržíme... Ale ne..Ani jsme nezačaly. Za posledních pár dní, musím pořád něčemu odlávat. Proč najednou když příjdu do kuchyně t\ak je pečivo vytáhnuté na stole a já ho schovávám do kříňky kde obvykle bylo, proč leží na skříňcě tofife, vedle košíku s ovocem nějaký Kinder maxiking a rozbalený tofinek? Proč, když mamka vaří většinou jedno velké jídlo o víkendu ajinak dělá nějaké obyč rychlovky a tento týden samá moje oblíbená jídla? Proč se rozhodla péct buchtu, o které mluvila už před třema týdny zrovna teď když sjem chtěl začít pořádně. Pak si řeknu dám si kousek. Jo já si dám jen ten kousek a jsem smířená s tím, že na večeři si dám už jen zeleninu nebo tak..Prostě už nejsem v tomhle tak slabá. Jdu kolem čerstvě upečené buchty a já odolám, jdu si zacvičit, dám si žvýkačku, když už se to nedá vydržet tak jdu spát. Prostě mám pocit, že do toho dávám vše. Že jsem se už hodně zlepšila. ALe jakmile mě někdo začne do jídla po tom všem odolávání popohánět, nabízet mi, hučet do mě. Najednou je zase všechno ztracené a já zase žeru. Znovu už si nedokážu říct ne. Takže včera ještě + zmrzlina, několik esíček, 1/2 krajíce chleba s kuřecím grilovaným masem (docela dost) ..jo naši se rozhodli, že budeme grilovat...Vypadá že toho není zas až tragicky moc? Ale asi bylo protože se cítím zase o hodně těžší. To mám tak zpomalený metabolismus? Hrozně se bojím stoupnout na tu váhu. Možná to ani neudělám. Vycházím mi to zrovna na "em." Bojím se že by bylo víc než mám a to bych už asi nerozdýchala...
Už jsem chtěla končit ale rozhodla jsem se napsat ještě něco. To o čem se domnívám, že rozjelo tady tu mou antihubnoucí vlnu. Zmiňovala jsem se nedávno jak mi ségra oznámila, že jedou k tomu moři. A jak mi řekla, že jedu i já. A já ji na to řekla, proč mi to neřekla dřív. Třeba bych na sobě víc mákla. A taky, že nemám moc peněz. A ona, že do srpna je času dost, že si našetřím. Že mi cestu zaplatí. A já na ni hodila ten nechápavý pohled a ona na mě, že o myslí vážně. Nechci se opakovat píšu to jen, abyste věděli, že jsem byla hrozně šťastná v tu chvíli. Že se mám na co těšit. Že budu mít po prázdninách o čem povídat. A že pojedu znova do Itálie, na místo, kde jsem poprvé v životě viděla moře. Kde jsem si to před pár lety hrozně užila. A blá blá. Prostě jsem se hrozně těšila. A už si sháněla brigádu a byla jsem uvnitř strašně šťastná. Chtěla jsem to segře ještě před odjezdem apsoň z větší části splatit. Tak moc mě to motivovalo, že jsem pěkně začala dřít. A pak po pár dnech....Ani jsem to sem nepsala, nikomu jsem nedala nic najevo, že mě snad něco mrzí.
Prostě se segra baví s rodiči u ohně, a ze všeho vyplývá jak pojedou oni dva (sestra s přítelem a ještě jedna holka se svým klukem) A co já sakra? Já už nic se mnou se už nepočítá? Další dny a včera se zase baví o tom jak poejdou rtam a tam a ptají se mě jak jsem tam byla co jsme tam dělali atd...
Nemohla jem ani nic říct, nechtěla jsem dát na jevo ten dětinský výstup, který se odehrával v mojí hlavě. Ale já se opravdu těšila jako malé dítě. Kdyby to bylo od začátku tak, že jedou oni 4..Budu jen tiše závidět a z celého srdce jim to přát, ať si to tam užijou. Ale co měly znamenat ty kecy, jak to myslí vážně a že mám do srpna čas si našetřit. To bylo málo přesvědčivé?!
Pro mě to bylo největší odhodlání proč na sobě makat. A tak se to vypařilo jako pára nad hrncem. A jetšě bez toho aby mi něco řekla? Docela by mě zajímalo, co to mělo znamenat. Jeslti něco nevyšlo, tak proč za mnou jako moje velká starší sestra nepřišla a neřekla sorry..Prostě to nepujde. Proč mi jako dospělý člověk neřekla jak se vše má?
No nic jdu cvičit protože mě za chvíli čeká na oběd rajská..Měla jsem větší snídani, nedala jsem si svačinu, dám si dnes 2 knedlíky a budu doufat, že už do večera budu jen na odtučněném tvarohu, broskvi a zelném salátu co tam mám. Mylsím,že žádný drasťák to není a když si k tomu aspoň 2x dnes zacvičím, myslím, že i takhle se bude dát trochu zhubnout...
Ten poslední odstavec je jen tak abyste věděly jak dnes jím a možná tak budou chvíli vvypadat jídelníčky :(
mrzí mě to:(
ale snad se ti dnešek podaří.
jídlo se musí užívat, ber to tak, ikdyž mě se to lehko radí když nesním ani blbej chleba:)