Červen 2012

Zvykám si, ale neměla bych...

27. června 2012 v 21:00 zápisníček
Zase mě chce někdo vytočit co? Píšu jen tak pro svůj klid protože jsem doma sama s taťkou a tomu se zrovna nesvěřuju...O co jde? Mám zase divnou náladu. Dnes mi volala ségra, že jestli bych nechtěla jet v sobotu s tetou do Chorvatska. A já byla asi na půl vteřiny nejšťastnější. Pak mi došlo, už teď v sobotou? To už se sebou nic neudělám. Hned jsem vypla telku a šla cvičit makala jsem v kuse celou půlhodinu až ze mě úplně teklo, pak si jen cucla pití a dala desetiminutovku na břicho. Po chvíli jsem se uklidnila a řekla si, takových jako já tam bude. Nenechám si ujít takovou možnost. Dovolená s bohatou tetičkou? A pak? Aaaa sakra zrovna na sobotu mi vychazi krámy. Do toho vážně nejdu. Bývá mi špatně a nechci riskovat. Už minulý týden jsem si to posouvala, teď už jsem stejně prášky skončila předvčírem.Tak smůla. Nějak jsem se s tím smířila...

Pak jsem si teda dala ještě 15 min aerobik, ať nevyháním přítele jako obvykle kvůli cvičení dřív, ale musím říct, že už jsem měla dost. Včera večer mě hrozně štvalo, že musím jít do školy, tak moc se mi chtělo vysedávat do noci venku s ním a s vodnicí. Tak jsem rozhodla, že bychom to uskutečnili dnes. zítra to stejně nestojí za řeč na ty 2 hoďky... No bohužel jsem to ale neřekla nahlas, jen naznačil a jemu to asi nedošlo. Prostě si bez toho aby mi dopředu řekl naplánoval večer s kamarádem a mě tu teďka nechal. Už je mi to ukradené. Ať si dělá co chce. Další věc je, že už pár týdnů plánujeme, že si zajdeme tento pátek tady na havaj party, no jo, jenomže, někdo teď musí být někde jinde. No tak budiž. Asi si začnu užívat sama a nebudu na nikoho brát ohledy!

zdravá?

26. června 2012 v 11:36 zápisníček
Holky cítím se tak nějak...zdravá? Přibrala jsem a asi hodně, ale jsem jiný člověk. Zase si život užívám. V sobotu jsem byla s kamarádkami a pak až do rána venku na diskotéce.
Toužím po zdravém jídle a ne po nezdravostech. Nemůžu se dočkat prázdnin. Na to až budu mít čas si každé ráno zacvičit tak jako dnes (flákám posl. dny školy :-) ) a uvařit si dobrou snídani - v dnešním případě jáhlovou kaši. Skoro pořád teď jezdíme na kole k jeho babičce hrát badminton a začínám být zase svá :) Dokážu si dát jenom 1 kousek mamčiny výborné buchty a když už to vážně přeženu tak 2. Mám radost sama ze sebe i když váha dolů moc nejde. Mám odhodlání, chci si prázdniny užít a třeba příjdu v září do školy jako nový člověk :) Doufám, že už mi to vydrží a vám všem přeju hodně úspěchů :) Zase se ozvu, snad vás neztratím..


Kdy?

16. června 2012 v 14:11 zápisníček
Musím se vypsat, nemám si s kým popovídat. Nikdo mi nerozumí (nebo nechce?). Hubnutí? Ehm snažím se nepřibrat. Teď to nějak nejde. Jsem totálně na dně vynervená, vystresovaná s takovou možná tak přiberu. Nevzpomínám si kdy naposledy jsem b yla šťastná. Upřímně šťastná. Pořád jen nějaká přetvářka, sama sobě si namlouvám, že je vše v pohodě ale není. hrozně jsem přibrala a štve mě to, tolik usílí co mě to stálo, kolik jsem se nacvičila a teď je to všechno pryč. Vždycky jsems e zvedla a optimisticky šla dál, ale teď se nějak zvednout nemůžu, pořád padám zpátky na zem.

Chybí mi přátele. Nebo aspoň někdo komu budu stát za to aby se mnou trávil volný čas rád. Potřebuju někoho kdo pochopí jak mi je a nebudu se před ním muset přetvařovat. Někoho kdo mě podpoří a pomůže mi ze všeho se vyhrabat. Vždyť mi stačí tak malo.Stačí mi když jsem s někým a nenudím se. Příjde mi, že se snažím být pro všechny dobrá a stejně se mi to nedaří navíc ubližuju nejvíc sama sobě. Jediný koho mám je moje bývalá spolužačka, nejlepší kamarádka. Když jsem s ní je všechno fajn, ale když si píšem smsky, jakoby to ani nebyla ona. NO spíš my si ani nepíášem. jen když něco chce nebo potřebuje. Je hroozně zamilovaná, takže každý víkend věnuje tomu svojemu a na mě má málokdy čas. Samozřejmě, že to chápu, i když už jsou spolu dost dlouho na to aby pochopil, že má i kamarády. No to je jedno to sem teď tahat nebudu. Jde o to, že už ani ji nemužu napsat pojď ven a mít jistotu, že mě nenechá ve štychu.
Druhá osoba je můj přítel (jak to se mnou ještě dlouho vydrží to nevím). Jenomže on je prostě...zvláštní.. Poslední dobou si říkám, jak můžu s někým tak bezcitným být už víc než 2 roky.. No to sem tahat taky nechci. Ale on není ten který by mě pochopilm což mě mrzí po tak dlouhé době. Rodiče mají svých starostí víc než dost, ale vím, že mamka mi kdykoli pomůže, takže nebýt jí nevím, kde bych teď byla. A moje milovaná velká sestřička? Našla si teď novou kamarádku a momentálně místo sobotního oběda u nás je teď někde s ní. (Jo přesně tu se kterou jedou k moooři - že by mě vyměnila za ní?)

Mimo to za mnou dnes přišel taťka (je to už starší člověk, poslední dobou je nemocný a mám ho hrozně ráda)..Vyvalil na mě takový upřímný úsměv a s trakovou jiskrou v očích mi jako malé dítě říká: " Večer budem grilovat jo?" Tak moc jsem mu chtěla ten zářivý úsměv vrátit, jako tomu bylo dřív, dkyž jsem byla menší. Jen jsem s úsměvem přikývla. Jak jsem mu asi mohla říct, že už dnes mám plán. (Mám jít totiž k příteli, že si uděláme večeři a přespím tam.)
To prostě nešlo.Navíc moje sestřička, která o ničem nevěděla (což ji trochu omlouvá) dnes volala, že nepříjde na oběd, že je s tou kamarádkou, takže nejspíš anid nes nedorazí. Doteď nevím jak dnešek proběhne ale už teď vím, že mě to bude hrozně mrzet když se nezúčastním. Maso už je připravené, asi se mnou počítají když už segra zklamala. Bojím se, že už tady taťka nebude dlouho a já nechci nikdy litovat, že jsem s ním trávila málo času. Nadruhou stranu můj přítel tohle nepochopí. On rodinu nijak nebere. Jemu jsou tyhle rodinné záležitosti ukradené. Je to špatně, že bych raději zvolila možnost být s rodinou? Proč mě nepochopí a nezkusíme vymyslet nějaký kompromis. Třeba, posedět s našima a pak jít k němu. Nebo si večeři udělat taky u nás na grilu a pak odejít.
Dobrá možná jsem včera nebyla nejmilejší, ale on věděl, že mám depku. Bylo na místě aby se odešel bavit s kamarády, místo aby se věnoval mě? Zaslouží si vůbec abych dala dnes přednost jemu?
Měl přespat u kamaráda a přijít dnes ke mně, že spolu posnídáme a pak půjde domů... Vzbudila jsem se už kolem sedmé, "hmm to asi ještě nebude vzhůru", napadlo mě. Po půl hodině už sjem měla docela hlad, ale slíbila jsem mu že posnídáme spolu. Šla jsem si teda ještě lehnout..Potom miv olá, že už je na cestě ke mě.. Tak jsem holt musela vylést z postele, šla jsems i za ním ven sednout. A on na mě, že prej nemá hlad. No bezva, tak si můžeš víš co. Opravdu krásně mi začíná den. Klidně jsem se mohla nasnídat už dávno.
Maličkost? Možná, ale takových malčkostí je teď už nějak moc.
Tak jsem posnídala sama on jel domů. měli jsme v plánu že dnes budeme dělat banánové muffiny. Ještě jsme si psali, říkám, že dneska mamka dělá řízky tak, že nebudu obědvat. Že si dám místo oběda muffina. Ptám se ho, kde je budem dělat, jeslti u nás nebo u něj. Prostě jsem doufala, že mu dojde, že když jsem bez oběda mohli bychom je udělat už třeba ve dvě, že jeslti mu to nevyhovuje v tu dobu u nich tak že můžem kldině u nás. Néé nepochopil, spíš mi přišlo, že pochopil, ale chtěl mě naštvat. Jediné co totiž vyřešil bylo, že mám kolem čtvrté přijet a že je uděláme u nich...OK TAKŽE MÁM DO 4 HLADOVĚT? NEBO MĚ CHCEŠ VYKRMIT JEŠTĚ VÍC, KDYŽ VIDÍŠ, ŽE SE SE SEBOU SNAÍM NĚCO DĚLAT?

Na školní výlet jsem nejela. Škoda peněz. Měla jsem k tomu "super" plánu třídního uplny odpor. Mylslea jsem si že si udělám skvělý prodloužený víkend. Zdravá jídla cvičení, nějaký výlet s miláčkem, zábava...Opak se stal pravdou.
Prostě je všechno na nic..Připadám si na všechno sama. Poslední dobou je to fakt už vyhrocené. Mám úplné zachvaty zuřivosti. Nejraději bych všechno rozmlátila (včetně sebe). A není to jen pár těchhle problémů. Kdybych měla napsat všechno, co mě tak štve...

Já chci prostě všem vyhovět. Být pro všechny dobrá, ale když to někdo nedokáže ocenit a vžít se do mé situace jde to jen těžko. Každý je jiný...Nikdo není přizpůsobivý jen já? ne ja už taky nebudu nebudu nikomu vyhovovat. Budu dělat toc o sama uznám za vhodné, budu milá na ty kdo si to zaslouží.

11.6. 2012

11. června 2012 v 20:37 zápisníček
Jsem tady pořáád nebojte :) a pořád vás obcházím..
Do mléčné jsem zatím nešla, zkouším zdravější způsob. Občas se sem ozvu, obíhat vás budu pořád a myslím, že tak za týden budu zpět i s jídelníčkama :)

Držte se a držte mi palce!

9.6. 2012

9. června 2012 v 1:30 zápisníček
Dobré..ehm ráno??

Jo ještě stále nespím, jsem na tom dost bídně na váhu nestoupám. Nenajde se tu nějaký blázen, který by šel se mnou do 14ti denní mléčné diety? Byla bych moc ráda, kdyby mi s tím někdo pomohl. Zítra napíšu víc.

Jinak máte s ní někdo zkušenosti?
Pokud mi tohle výjde a dokážu to slibuju, že to budu brát jako svou poslední šanci a budu příjem pomaličku navyšovat, pomaličku si zrychlovat metabolismus a doufat, že se vyhnu jojo - efektu a i kdyby přišel, věřím, že už to nenechám zajít tak daleko a nenaberu vše zpátky. Jeslti zhubnu tuk nebo svaly je mi teď jeno.. Potřebuju zpátky motivaci a tu budu mít až uvidím nějakou naděj. Pak začnu zase zdravě - jíst, cvičit, žít!!! Jiné východisko nevidím. Už je to moc dlouho co si říkám zlepší se to..

Nas*aná...

6. června 2012 v 20:46 zápisníček
Nj, nadpis mluví za vše... Dnešek je takový já nevím, včera jsem tak chtěla cvičit, ale musela jsem se učit. Konečně přišel ten den, kdy jsem měla být zkoušená a mohla si uhájit jedničku ze ZSV. Zkoušela z celého roku :-! Nedávno jsme z toho samého psali písemku a dostala jsem 1. Teď si to každý týden opakuju, včera jsem and tím seděla zase a ona mi dnes dá za 2? Fakt mě naštvala, neřekla jsem jedinou maličkost za to obvykle dá 1. To mi nemohla dát aspoň 1- když to potřebuju? Když se tak hraje na kamarádskou učitelku?
¨

Pak mě dorazila, když zkoušela kamarádku, průměrově jsme na tom téměř stejně a ona jí říká: "Tobě jde o hodně, že? Tak ti dám ještě 2 otázky. Když je odpovíš dobře dám ti 1, když ne, máš za 2."
V tu chvíli jsem měla chuť vstát a říct ji, že chci taky 2 další otázky. Ale zazvonilo. Raději jsem si šla nasraná na oběd. Ten byl aspoň skvělý. Takové placičky z kapusty a brambory. Jinak jídelníček žádná sláva.

Přišla jsem domů, celý den jsem skoro prospala. Pak jsem se přejedla melounu a spala dál. Teď se dávám dohromady, před chvílí jsem pjedal mini mrkvičky ale fakt mini ze zahrady a jdu cvičit, akorát mě zase bolí lýtko, tak nwm no..uvidíme :(


5.6. 2012

5. června 2012 v 22:04 zápisníček

Žijůůůů :)

Chvíli nenapíšu článek a už je mi po vás smutno. Ale jsem tu s váma pořád. Pořád kontroluju vaše příspěvky :) Možná teď nebudu tak často přidávat.Možná jo, ale bude se to ubírat více jiným směrem než jen mé jídelníčky. Třeba budu postupně zaplňovat rubriky, možná vytvořím nové :) máte nějaký návrh?

Příjde mi totiž, že to tolik neřeším. Nemyslím tolik na jídlo. Dokonce ještě teď nevím co budu zítra snídat, svačit ani co mám ve škole na oběd. Vy taky ne?
To je právě ono. Poslední měsíce jsem prostě myslela jen na jídlo. Dopředu jsem si počítala kolik bude mít moje snídaně, štvalo mě že si nedokážu přesně spočítat šk. oběd. Vážila jsem vše do posledního gramu, ale když přišlo nějké přejídaní bylo mi jedno kolik toho sním navíc. Nechci tvrdit, že je to pryč. Ale užívám si toto období a přeju si aby trvalo, co nejdýl.

Dnešní přiznání?

3. června 2012 v 17:54 zápisníček
I špatné jídelníčky k mojemu hubnutí patří tak proč se jimi tajit, že? Dneska mě tak nějak chytla myšlenka toho, do čeho jsem byla odhodlaná na začátku minulého roku.
Hrozně jsem vždycky obdivovala latinskoamerické tance. A dneska jsem si na to nějak vzpomněla. A myšlenka, že mám tři měsíce na to udělat se svou postavou něco abych vypadala v těch nádherných šatech dobře, a že bych si mohla podart konečně přihlášku a od září začít? Splnit si dva sny najednou a mnohem víc? Určitě by se mi s takovým pohybem lépe váha udržovala. Měla bych zase zálibu a dělala konečně to co jsem si vždycky (jen tajně) přála? Uvidíme jestli mi to nadšení vydrží, moc ráda bych do toho šla :)

Tak tady ten skvělý jídelák, k té snídani snad jen to, že jsem si nemohla nechat ujít poslední porci maminčiných špaget i když vím, že ty to řádně kazí..

Snídaně: malý talířek špaget divné? mléčná rýže skořicová, 1/2 celozrnného rohlíku s medem
Svačina: nic
20 min rotační disk
Oběd: 1 a půl knedlíku, troška rajské bez masa
Svačina: musli tyčinka, tvaroh s malinama
40 min cvičení*
Večeře: 2 ředkvičky

*všeho chuť - 20min tanec, cvičení na nohy, 10 min břicho

3.6. 2012

3. června 2012 v 11:20 zápisníček
Omlouvám se za včerejší nedkončený jídelníček. Ale mám si pořád stěžovat jak se to zase posralo? Já to nezvládám. Potřebovala bych asi vypadnout někam pryč. Příjde mi to všechno jako jeden velký zákon schválnosti..Kdy jindy u nás skoro žádné sladkosti. Mamka si zvykla na to, že jím zdravě. Nakupovala si kdyžtak jen pro sebe. Dokonce byla odhodlaná, že jdem do toho spolu. Moc jsem od toho neočekávala, alemyslela jsem, že to apsoň chvíli vydržíme... Ale ne..Ani jsme nezačaly. Za posledních pár dní, musím pořád něčemu odlávat. Proč najednou když příjdu do kuchyně t\ak je pečivo vytáhnuté na stole a já ho schovávám do kříňky kde obvykle bylo, proč leží na skříňcě tofife, vedle košíku s ovocem nějaký Kinder maxiking a rozbalený tofinek? Proč, když mamka vaří většinou jedno velké jídlo o víkendu ajinak dělá nějaké obyč rychlovky a tento týden samá moje oblíbená jídla? Proč se rozhodla péct buchtu, o které mluvila už před třema týdny zrovna teď když sjem chtěl začít pořádně. Pak si řeknu dám si kousek. Jo já si dám jen ten kousek a jsem smířená s tím, že na večeři si dám už jen zeleninu nebo tak..Prostě už nejsem v tomhle tak slabá. Jdu kolem čerstvě upečené buchty a já odolám, jdu si zacvičit, dám si žvýkačku, když už se to nedá vydržet tak jdu spát. Prostě mám pocit, že do toho dávám vše. Že jsem se už hodně zlepšila. ALe jakmile mě někdo začne do jídla po tom všem odolávání popohánět, nabízet mi, hučet do mě. Najednou je zase všechno ztracené a já zase žeru. Znovu už si nedokážu říct ne. Takže včera ještě + zmrzlina, několik esíček, 1/2 krajíce chleba s kuřecím grilovaným masem (docela dost) ..jo naši se rozhodli, že budeme grilovat...Vypadá že toho není zas až tragicky moc? Ale asi bylo protože se cítím zase o hodně těžší. To mám tak zpomalený metabolismus? Hrozně se bojím stoupnout na tu váhu. Možná to ani neudělám. Vycházím mi to zrovna na "em." Bojím se že by bylo víc než mám a to bych už asi nerozdýchala...

Už jsem chtěla končit ale rozhodla jsem se napsat ještě něco. To o čem se domnívám, že rozjelo tady tu mou antihubnoucí vlnu. Zmiňovala jsem se nedávno jak mi ségra oznámila, že jedou k tomu moři. A jak mi řekla, že jedu i já. A já ji na to řekla, proč mi to neřekla dřív. Třeba bych na sobě víc mákla. A taky, že nemám moc peněz. A ona, že do srpna je času dost, že si našetřím. Že mi cestu zaplatí. A já na ni hodila ten nechápavý pohled a ona na mě, že o myslí vážně. Nechci se opakovat píšu to jen, abyste věděli, že jsem byla hrozně šťastná v tu chvíli. Že se mám na co těšit. Že budu mít po prázdninách o čem povídat. A že pojedu znova do Itálie, na místo, kde jsem poprvé v životě viděla moře. Kde jsem si to před pár lety hrozně užila. A blá blá. Prostě jsem se hrozně těšila. A už si sháněla brigádu a byla jsem uvnitř strašně šťastná. Chtěla jsem to segře ještě před odjezdem apsoň z větší části splatit. Tak moc mě to motivovalo, že jsem pěkně začala dřít. A pak po pár dnech....Ani jsem to sem nepsala, nikomu jsem nedala nic najevo, že mě snad něco mrzí.
Prostě se segra baví s rodiči u ohně, a ze všeho vyplývá jak pojedou oni dva (sestra s přítelem a ještě jedna holka se svým klukem) A co já sakra? Já už nic se mnou se už nepočítá? Další dny a včera se zase baví o tom jak poejdou rtam a tam a ptají se mě jak jsem tam byla co jsme tam dělali atd...
Nemohla jem ani nic říct, nechtěla jsem dát na jevo ten dětinský výstup, který se odehrával v mojí hlavě. Ale já se opravdu těšila jako malé dítě. Kdyby to bylo od začátku tak, že jedou oni 4..Budu jen tiše závidět a z celého srdce jim to přát, ať si to tam užijou. Ale co měly znamenat ty kecy, jak to myslí vážně a že mám do srpna čas si našetřit. To bylo málo přesvědčivé?!
Pro mě to bylo největší odhodlání proč na sobě makat. A tak se to vypařilo jako pára nad hrncem. A jetšě bez toho aby mi něco řekla? Docela by mě zajímalo, co to mělo znamenat. Jeslti něco nevyšlo, tak proč za mnou jako moje velká starší sestra nepřišla a neřekla sorry..Prostě to nepujde. Proč mi jako dospělý člověk neřekla jak se vše má?

No nic jdu cvičit protože mě za chvíli čeká na oběd rajská..Měla jsem větší snídani, nedala jsem si svačinu, dám si dnes 2 knedlíky a budu doufat, že už do večera budu jen na odtučněném tvarohu, broskvi a zelném salátu co tam mám. Mylsím,že žádný drasťák to není a když si k tomu aspoň 2x dnes zacvičím, myslím, že i takhle se bude dát trochu zhubnout...

Ten poslední odstavec je jen tak abyste věděly jak dnes jím a možná tak budou chvíli vvypadat jídelníčky :(

2.7. 2012

2. června 2012 v 8:27 zápisníček
Čauky..

Žádné novinky nenesu. Tak jsem se na to vážení netěšila až jsem zapomněla že byl vlastně včera pátek. Včerejší jídelníček byl jeden velký hnus, určitě jsem hrozně přibrala, cítím to na sobě. Musím začít pořádně makat. Budu brát včerejšek jako poslední den, který jsem až tak pokazila a ode dneška se budu opravdu snažit...jenomže já se snažím, prostě nebýt škole, toho stresu, nervů a tak jsem v pohodě..Vždyť jídelníčky doma mívám vcelku pěkné. No nic nebudu zase kecat. Na váhu až příští týden. Doufám, že už né z takovým strachem...Budu nejspokojenější na světě když tam uvidím 56. Protože opravdu se teď cítím tak na 60 :(

Na oběd budou špagety..Dám si normální porci. Musím se naučít jíst tak, abych tak dokázala jíst už pořád..Větší snídaně, dopolední svačina střední, oběd normálně (jen ne smažené apod..) a svačina a večeře menší. Možná to pujde pomaleji ale já doufám, že už trvale.


20min Bootcamp calorie burn
Snídaně: odt. tvaroh, 20ml mléka, 10g DV, broskev, meruňka 173kcal
úklid
Svačina: mléčná rýže, müsli tyčinka
luxování, 15 min Bootcamp calorie burn, 7 min posil. břicho
Oběd: špagety se sýrembylo toho hodně nadruhou stranu, byla jsem už opravdu hladová, dnes jsem totiž brzy jsem vstávala
Svačina: 1/4 jablka, 1/2 BV line aneb nehorázné chutě na sladké