11. května 2012 v 21:34
|
...nééé snad ne. Nevím, co napsat. Jen, že se zase stydím za svůj jídelníček..né ani tak za to jídlo, které nebylo hubnoucí. Pořád beru za pokrok, že se nepřejídám a poslouchám svoje tělo, vím co zvládne. Vím že si můžu dát víc jídla když pak neprosedím celý den u televize nebo počítače..nebo když nepujdu spat dřív než 3 hodiny po jídle..Ale! Sakra potřebuji víc motivace. Bez toho to nedám!!
Já vím, že chci zhubnout a vidím se hubená a vyjádřit to slovy "chci hrozně moc" je nedostačující...Ale mám prostě problém...! když jím tak jím...až se najím tak si říkám jak moc chci být hubená, a že pro to udělám všechno, tak moc silné to je..Ale pak zase jídlo, jím jím a dokážu přestat, dokážu se nepřejíst. Jo, ale teď to chce zase další krok... Hubnout!
Dnes jsem se zvážila, fakt se strachem protože včerejšek nebyl správný, cítila jsem to na sobě, ale nemůžu se vážit jen když se budu cítit, že jsem něco zhubla...Musím se smířit s realitou... Váha mi ukázala 54,5kg..To znamená +1,1kg od minulého vážení...Od té doby se odehrál hnusný týden okolo oslav, nebyla to jen malá rodinná oslava, vždyť víte říkala jsem vám kolik tady bylo jídla a já to nezvládla, pak jsem se začínala snažit,a le rozjedla jsem se, párkrát se přejedla, teď mě to přešlo, lepším se, ale nechci se zastavit na udržovákách a už vůbec ne přibrat. Jediné co potřebuju je pořádná NOVÁ motivace. Dokážu to, potřebuju nabrat sílu..Žít život jako normální člověk, brát hubnutí jako životní styl, netrápit se nad kouskem čokolády jako jsem to dělala dřív...klidně bych si každý den mohla dát čokoládovou tyčinku a hubla bych, já to vím, protože nejsem líná hodinku si POŘÁDNĚ zacvičit..tu blbou tyčinku spálím a ještě zhubnu, ale sakra proč pořád žiju jen tím, že musím zhubnout. tak se mit onikdy nepodaří. Nejvíc demotivující je to, že všechno vím, vím co je správné, co je špatné, vím co a kdy jíst, ale nedělám to :( Nevím co dál..
Je pátek večer a já sedím doma..Vždyť mám teď být mezi přáteli a bavit se...Ale? Prostě ne, ani nevím proč...
Zpytuju svědomí, stresuju se, jsem jako chudinka, ale ne a ne se dorazit ze dna! Snad už zítra bude líp a zase budu v pohodě.
Děkuju vám, že tu jste se mnou. Myslím si, že bez vás bych to dávno vzdala, tak jako to umí každý :-/
drž se kočko, bude dobře.
Nějak to zvládneš... nevím co ti říct na tu motivaci... mě nějak sere ta váha, že se nehejbe a už skoro měsíc tam je ta 76,1... pořád pořád a pořád dokola co tam stoupnu to tam vidím a už mě to fakt štve a nebaví