21. května 2012 v 7:39
|
..jo už to tak vypadá. Ale doufám, že jen blbé ráno, že zbytek dne bude super...
No popořádku včera jsem vám slíbila, že řeknu něco o tom jídle..Do oběda to bylo v poho..Po obědě už mě mamka provokovala čokoladou, pořád, že ať si dám..No dala jsem si žvýku a šla si lehnout. Po chvíli přišla ségra tak jsem vstala šla za něma...Na stole pořád čokoláda, sušenky, zvládla jsem to i když po tom spánku chutě byly..No tak jsem si vzala tu hrušku s DV jak je v jídelníčku a byla jsem na sebe pyšná. Ségra odjela mamka se šla slunit ven, vzala jsem si učení a šla za ní..Měly jsme v plánu procházku tak jsem se těšila (čas s mamkou trávím moc ráda) už než jsme vyšly mamka básnila, že by si něco dala a v mojí hlavě: hmm ja taky ale mám vůli to přejde. Mamka zase: "Nějaký velký zákusek." V mojí hlavě: Zákusek? Třeba punčový řez? Hmmm? Ale ne, nemůžu kdyžtak si dopřeju ráno tu čokinu. Mamka: "Co třeba větrník? Nezajdem někam?" Řekla jsem jí, že nevím. Chtěla jsem říct ne, ale řekla jsem nevím, takovým tonem, že mohla poznat, že mě trápí. Co na to ona? "Co třeba na náměstí (je tam cukrárna), nebo na pizzu. Nedala by sis?" Na to jsem jí řekla: "To víš, že dala, ale snažím se se sebou něco udělat. Za chvíli budu jako koule...."
"Ale nebudeš, vypadáš dobře. Pojedem?" Na to už jsem spíš jen přikývla..Dokonce musím říct, že nebyla ani tak velká chuť na tu pizzu, jak moc jsem chtěla zase někam vyrazit s ní. Byl by to dlouhý příběh, ale mí rodiče jsou od sebe o 11 let což je dost viditelný rozdíl a měli mě docela pozdě. No musím říct, že jsem neměla dětství jako třeba moje ségra. Lásky jsem dostávala, to jo, ale nějaké výlety, zábava a prostě takový ten aktivní život, to jsem vždycky jen záviděla kamarádkám a sestře při prohlížení fotek z jejího dětství.
Udělaly jsme si příjemnou procházku do kopce a z kopce :) Popovídaly si a došly domů. Doteď nevím, kde se tam zase vzala ségra xD Prostě byla zase u nás. A že nevíte co? Málem bych zapomněla zmínit se.. Poprosila mě abych našla na internetu kemp, ve kterém jsme bydleli na dovolené se školou před 3 roky. Tak jsem jí ho našla, vím že se tam chtěli podívat. A ona na mě: "No chtěli bychom." A kdo jedete? Ptám se: No já., L., ty, P. a A.? Cože já? Bliklo mi. Viděla můj pohled a řekla mi, no už si šetři ať máš něco na útratu. Vypadá to tak, že by mi to zaplatili... Není vůbec nic jisté, ale dříve než nějaký náznak radosti mě přepadla myšlenka..To jste mi to nemohli říct dřív? Třeba bych se sakra víc snažila se sebou něco udělat. Třeba by Motivovaná byla mnohem víc motivovaná. No tvářila jsem se tak neutrálně, ale měla jsem radost, což asi poznala.. Ale je to tak na 50% takže je to pro mě spíš jen jako motivace...
No pak jsme s mamkou vzaly kola a jely jsme. Objednala jsem si colu light a s mamkou napůl pizzu. Dala jsem si výbornou s kuřecím masem (pokus dohnat bílkoviny?) Pak jsme s mamkou vybírali něco dobrého. Prostě už jsem to vzdala, byla jsem vyčerpaná tím přemýšlením co smím a nesmím. Prostě jsem to jednoduše nechala plavat, zblajzla výborný medovník, zase si skvěle pokecala s mamkou, zasmály jsme se a chvíli mi bylo fajn (víc než fajn). Pak jsme dojely domů a přišly výčitky. Ani mi nevytrávilo už jsem se dala cvičit..Ale moje lýtka mi to nedovolila.. Cvičení s Cindy mi je odrovnalo, že jsem sotva chodila...Pro dobrý pocit v duši jsem si oběhla barák a udělala 30 zkracovaček..Hmm bezva..To by ke včerejšku stačilo. Už tak jsem se rozepsala.
A dnešek? Proč blbý den? Ráno mě vzbudil odporný budík už v 5 hodin, protože jsem si chtěla chvíli zacvičit. Jelikož jsem ale v čera šla spát pozdě, aby mi co nejvíc vytrávilo, posunula jem ho o 20 minut. Celá zpomalená se stále bolavými lýtky jsem se dohrabala do koupelny, umyla se, uvařila si čaj "Ploché bříško" a pak se přiblížila k váze...ne, necítila jsem se dobře. Necítila jsem pocit prázdného břicha, jako obvykle před vážením. Opatrně jsem se podívala, co opravená váha ukazuje.. Co včerejší večeře udělala s mou vahou? 56,9 kg Ach jo, zklamání. Děsila jsem se až 58, ale i tohle je moc... Pak mi nějak svitlo sakra, určitě máš něco ve střevech a i kdyby tam bylo 57 na tvých plánovaných 52 se do prázdnin ještě můžeš dostat, navíc do těď ses orientovala vahou, která vážila o 2 kila míň...Moře je plánované na srpen to už můžeš být dokonalá. Docela pyšně jsem se otočila, podívala se na sebe do zrcadla a uviděla mnohem pevnější nohy, než kdy dřív. S bříškem nespokojená ale překvapená jak se ten můj špek tvaruje.
Dostala jsem tolik energie najednou. Oblékla jsem se, připravila snídani a s malým časovým skluzem odcházela na autobus. Otočím se jen tak náhodou za sebe a autobus už v dálce přijížděl... "Sakráá!" No běžet nepřipadalo v úvahu, otočila jsem se a šla zpátky..Chvíli jsem doma přemýšlela jestli jet za hodinu dalším. Nakonec jsem to vzdala, protože bych tam byla stejně jen na chvíli. Doma si odpočinu, začnu se učit na celoroční test z politologie a práva (bláznivá učitelka), budu mít čas zacvičit si a věnovat se sama sobě.
Taky ráda trávím čas s mamkou, bohužel to taky není zrovna moc.. ale ona naštěstí moc nejí
Doufám, že ti to vydrží! A den doma můžeš krásně využít (mimojiné) ke cvičení
Co se stalo stalo se, nemá cenu se tím trápit.. tvůj přístup je mnohem lepší varianta